HOBITI
Svačinka na cestu

Organizačně Příběh Pravidla Harmonogram Rozcestník Kontakt
Nastavení světa Novinky

Roku 1417 letopočtu Kraje opět u piva
Frodo, Smíšek a Pipin se posadili ke svému oblíbenému stolu. Nestihli se ani pozdravit se sousedy u okolních stolů a už před ně hospodský Felix stavěl korbely s pivem. Většinu večera strávili nezávazným tlacháním, pobafáváním z dýmek a posloucháním okolního hovoru. Občas pozvedl Smíšek housličky a pustil se s Pipinem do veselého a značně hlučného zpěvu. Frodo se k nim s radostí přidal.
Jak se blížila jedenáctá, začali se sousedé pomalu vytrácet. U zadního stolu se ještě dohadoval starý Hrdonožka se strýcem Knoflíčkem, jestli je lepší sklízet velké žluté dýně před nebo až po Radostinách, a jak je nejlépe uskladnit.

Frodo se podíval na své kumpány a zvážněl. „Psal mi bratranec Brandorád. Můj dům v Rádovsku je připraven k nastěhování. Pomalu abych začal balit.“ pronesl. „Tebe ten bláznivý nápad se stěhováním ještě nepřešel?“ kroutil hlavou Smíšek. A Pipin se přidal: „vždyť tam nikoho neznáš.“
„Ne přátelé, přišel čas. Do podzimka chci být přestěhovaný. Nebudu si sebou brát všechno. Přijďte si během týdne vybrat, co se vám bude hodit. To platí i pro tebe a Růžu, Felixi.“ zahalekal Frodo. 
„No nic, půjdu už domů. Hezký zbytek večera.“ rozloučil se s nimi Frodo a odešel.

„Ehm, říkal, že udělá večírek na rozloučenou. Že to říkal?“ zeptal se zamyšleně Pipin. 
„No to právě neříkal,“ ozval se od baru Felix. „Ale to by měl. Každý slušný hobit udělá rozlučkový večírek. Jako třeba pan Bilbo. I když to původně měla být narozeninová oslava“ neopustil Pipin myšlenku. „Tak to rozhodně! A Frodo přeci slušný hobit je!“ dosadil si Smíšek. 
Felix chvíli čistil korbely a pak si k nim přisedl s návrhem: „Tak mu ten večírek na rozloučenou uspořádáme my,“ navrhl. “Připravíme mu takovou hostinu, na kterou bude ještě dlouho vzpomínat i tam za řekou! To by bylo, aby nás snad ještě pomluvil…”
„My?!“ ozval se Smíšek a Pipin současně. Oba byli pro kdejakou neplechu, ale pořádání čehokoliv nebylo zrovna jejich forte. „Ano my.“ potvrdil Felix. “Nó, možná ne tak úplně sami. Mně se moc vařit nechce. Ale najdeme někoho, kdo uvaří.“
„A nepošle nás s tím Růža k všem drakům?“ zeptal se Pipin. „Pošle. A celá ta její ženská banda taky.“ Potvrdil Felix. „Musíme to vymyslet nějak mazaně.“ „Já vím! Uspořádáme soutěž! Tu přece může uspořádat každý, nejen Pytlíci!“ zavýskl Smíšek. Felix se podíval na Smíška a čekal, jak svůj nápad vysvětlí.
“Sice už máme spousty soutěží, které kdejaký kuchař pořádá. Jako Prostřeno v noře, Peče celý Kraj, Pekelná hobití kuchyně, Ano, mistře Kuchaři, Hůrecké dobroty…“
„Hůrecké dobroty nejsou žádná pořádná soutěž a ani neumí vařit. To je pro hůrecké huby, které nepoznají rozdíl mezi celerem a petrželí!“ oponoval Pipin.
„No právě proto to musí být soutěž, jako když je pořádali Pytlíci. S co možná nejobjektivnější porotou, jako když jsou porotci ze soutěžních týmů. A my od všeho ochutnáme. Vezmu si svou ochutnávkovou misku.“ pokračoval zamyšleně Smíšek.
„Myslíš své korýtko, do kterého se ti vejdou všechny hobití chody na den?“
„Jabko se mi tam nevešlo, to jsem musel vzít do zubů! Tak velká moje miska není!“ Smíšek na to.

Felix jen kroutil hlavou, jak se dohadovali, nakrájel pár plátků slaniny, nalil pro sebe, Smíška a Pipina tři kalíšky slivovice z Jižní Čtvrtky a přerušil proud jejich již nereálných nápadů: „Ale pan Frodo již několik let na soutěže nechodí. Za to můžou určitě ty návštěvy toho Gandalfa. Nemůžeme to jen tak panu Frodovi říct. Musí se to dozvědět na poslední chvíli.“ Smíšek s Pipinem pokývali souhlasně hlavami.
Chvíli se radili, jak to všechno udělají, kdy a kde. Kolik rodin pustí do soutěže a kdo bude mít hlavní slovo při volbě vítěze. Plácli si rukama a začali se zvedat. Než vyšli Smíšek s Pipinem ze dveří ještě na ně Felix zavolal: “A Frodovi ani slovo! Je to překvapení! Zatím nikomu ani muk.“
 
O pár dní později odpoledne Felix nachystal stoly a sudy na večerní muziku a šel si odpočinout ke stolu před hospodu. U stolu seděly Růža, Eloi, Violka a Mařinka a měly svůj čaj o páté. Felix si nalil svůj šálek čaje a už se natahoval po buchtě, když na něj Violka nedočkavě vyhrkla: „Jsem slyšela, že budeš pořádat kuchařskou soutěž.“
„A že bude jako za starých časů, jako byly Pytlíkovské soutěže.“ přisadila si Mařinka.
„A taky že to má být pro pana Froda překvapení, i když to už ví půl Kraje.“ dodala škodolibě Eloi.
Felix zaúpěl, rychle vzal kousek buchty, nacpal si plnou pusu a jen něco zahuhlal. Spláchl buchtu čajem, povzdechl si a začal vykládat, co všechno minule upekli se Smíškem a Pipinem.
Mezitím po cestě viděli přicházet směrem k nim Pipina a Smíška. Do toho se Růža zeptala: „A téma soutěže už máš?“
Felix zaúpěl znovu a podíval se na cestu k hospodě, ale se po těch dvou najednou slehla zem.
„Neboj, my tě v tom nenecháme. Od začátku nám bylo jasné, že ti dva ti moc nepomůžou.“ řekla Violka. A Eloi dodala: „Stejně už jsme kdysi u Pytlíkovské soutěže pomáhali, tak to uděláme znovu.“
Felix si oddechl a začal se zvedat, že se po těch dvou podívá.
„Svačinka na cestu?“ zeptala se Růža.
„Nechám si to tady, nebudu si teď brát buchtu s sebou.“ řekl Felix a zvedl se od stolu.
„Nene, myslíme téma soutěže.“ usmála se Mařinka.
„Hm,“ zamyslel se Felix, „to zní dobře.“
„Jen velikost ochutnávkových porcí musí být malá. Žádný hobit toho nesní tolik co ti dva.“ dodala Violka.
„A tajubedna nesmí chybět!“ přisadila si Eloi.

Další podrobnosti už Felix neposlouchal. „Nikomu ani muk.“ brumlal si pod vousy a bylo mu jisté, že Smíšek a Pipin na dnešní muziku přijdou až později, když bude mít plné ruce práce. Jestli vůbec přijdou…
Tajubedna
Po pár letech v jedné hobití noře
...o rok později U Zeleného draka
Jak to celé začalo
(C) 2022